Zážitek : Zátěžové testy na FTVS

Kolega mě uvrtal do takového nápadu. Prý že si necháme změřit výdrž organismu na zátěžových testech. Našli jsme jedno pracoviště přímo na FTVS, kde byli příjemní a ochotní lidé, a dnes tam vyrazili. Nebudu vám nalhávat, že jsem byl trochu nervózní, ale nakonec to byla docela sranda.
Jakožto amatéři jsme byli zcela nesoběstační, když došlo na otázky, co vlastně chceme měřit a proč tam jsme, leč rafinovaný personál se nás hned ujal, a velmi rychle přišel na to, že chceme otestovat výdrž a hraniční frekvence pro další trénink.

Nejprve zvážit, změřit výšku a tuky a pak objem plic. Přichází první test, během kterého foukáme do chytré krabičky, která posléze vyplivne jakýsi výsledek. Maník u stroje mi tyká a dovídám se, že musím dýchat 3x normálně a pak nabrat co nejvíc vzduchu do plic a co nejrychleji posléze vydechnout až nadoraz. To vše třikrát. Dostávám kolík na nos a jdeme na to. První dva pokusy vyluzuje můj hrudník při prudkém výdechu zajímavou kakofonii zvuků, ale nedám se odradit a na třetí pokus se fakt snažím. Rachocení z hrudníku přichází i teď a když dofukuju zbytky vzduchu až do modra, přístroj už tiskne výsledek. Prý mám nadprůměrnou kapacitu plic (díky sportu) .. vida, aspoň něco.

Následuje kolo s dýchací hadicí. Nejdřív 2×4 minuty zahřátí a potom samotný test. Zátěž je udávána ve Wattech, které musím vyprodukovat, abych překonal odpor kola. Při konci druhé rozcvičky končíme na zátěži 200 wattů a začínám se slušně potit. Přichází krátká pauza, během níž se snažím psychicky podpořit svaly na stehnech a sám sebe zhypnotizovat k nejvyššímu výkonu. Po třech minutách znovu usedám na kolo, zakusuju se do hadice a začínáme. Zátěž 200W, další se přidává po minutě. Půl metru ode mě vidím velké LCDčko s časem a údaji o tepové frekvenci, průtoku kyslíku a dalších věcech, kterým nerozumím. Minutu od minuty je mi hůř a hůř, pot ze mě leje, ale nevzdávám se. Holka u stroje mě motivuje výkřiky “Dobře jedeš, ještě, ještě, přidej, to dáš!” a kolega stojí vedle mě a šermuje mi před obličejem lahví vody. Soustředím se jen na počítadlo rychlosti otáček a snažím se udržet kolem devadesátky. Šlapu už pět minut. Pak pět a půl, a nakonec i šest. Tep mi vystoupá až na 193 a je mi naprosto jasné, že během 20 vteřin buďto zkolabuju, nebo přestanu šlapat.

Zastavuju se na čase 6:37 s konečnými 320W zátěže. Dýcham jako lokomotiva v posledním tažení, kolem mě je louže potu, ale jsem spokojený (kolega ušlapal jen 2,5 minuty, ovšem je pravda, že má vrozenou srdeční vadu :)). Tiskne se report, vzápětí mě jiná slečna bodá do prstu, aby nabrala krev kvůli kyselině mléčné a já ještě došlapávám dalších 3 minuty, abych po seskočení neupadl. Dalších 20 minut se snažim vychladnout, pak sprcha, zaplatit a hurá pryč. Výsledky s analýzou dostaneme do týdne mejlem, ale prý jsme dopadli docela dobře. Na kancelářské krysy.

A dojmy teď? Půl dne jsem ještě chrchlal, jak se plíce dostávaly do původní velikosti. Ani kouřit jsem nemohl (aha, to vlastně nevíte, že už od ledna zase kouřím; o tom napíšu jindy). Nohy mě bolí, do schodů se mi blbě leze, ale celkový dojem? Mám ze sebe radost .. a endorfiny ve svalech teď pracují v můj prospěch. Rozhodně doporučuju!

Read More

Test teaser : Jaguar X-Type Estate 3.0

Dostal jsem včera na vyzkoušení výše uvedené vozidlo. Zatím z něj mám spíš dost nevěřícné pocity, protože nechápu, že zrovna tohle auto může nosit nálepku Jaguar. Interiér jako z Escortu 90. let, tvrdé sedačky, hrozné budíky, ještě horší displeje na středové konzole a velmi zvláštní automat s nevýrazným motorem. Tolik poznatky za prvních 50 kilometrů. Přes víkend udělám pár fotek a napíšu víc.

Read More

Omlouvám se, že nepíšu

Pokud máte dojem, že to tady plním jen krátkými posty, máte pravdu. Důvod je velmi prostý. Celý den pořád něco píšu a už nezbývá moc energie na plození delších textů sem. Statistika úhozů zase slušně narostla a čas, který nad tím trávím, je neúměrně vysoký.

Můj denní režim teď vypadá takhle:

  • 5:50 budíček
  • 7:00 – 9:00 fitko / sauna / bazén
  • 9:00 – 18:00 práce
  • 19:00 – 0:00 psaní pro Dream come true

Občas, když nejdu do fitka, ale vezu tam L., datluju ještě od sedmi do devíti. Jako třeba dneska. Pak se mi nemůžete divit, že mě bolí levačka a nechce se mi nic dalšího psát :). Mějte se mnou trpělivost.

Read More

Auvajs!

Do levé ruky mě chytá křeč. Přesněji do předloktí a do prstových šlach na hřbetu ruky. Za poslední dva týdny jsem totiž v “dream come true” aktivitě vyplodil přesně 197892 znaků, což je zhruba 130 stran textu. K tomu ještě samozřejmě nějaké ty texty v práci, v průměru denně 40 e-mailů, ICQ, Live Messenger, tenhle blog, a tak dále. Mám dojem, že moje ruce už toho začínají mít dost.

Rád bych zde poznamenal, že jsem velmi vděčný Obchodní akademii Vinohradská 38, že mě v devadesátých letech naučila psát všema deseti. Těch 370 úhozů za minutu, které dokážu udělat i dneska, se v tuhle chvíli sakra hodí.

Read More

BMW 120d – 50 tisíc kilometrů

Před časem jsem překročil tuhle hranici s naším malým přibližovadlem a napadlo mě, že mu tady složím jeden malý hold. Ačkoli už mám roupy na jiné auto a občas mě vytáčí, jak malý bavorák je, přesto mu nemůžu upřít, že všeobecně hýří samými pozitivy. Ať už jde o podvozek, motor, převodovku, zkrátka celý ten zbytek věcí, které ho tvoří.

Read More