Dream come true

Jsou dny, kdy se nedaří a všechno vás rozčiluje. A pak vám někdo zavolá a řekne věc, která způsobí bleskovou záplavu endorfinem, vám se zamotá hlava a všechen chmur je tentam. Zavládne radost, extáze, chce se vám řvát a skákat. Tak přesně to se mi stalo zhruba před hodinou. Ha! To je ta dobrá zpráva.

Ta špatná je, že k tomu v danou chvíli nemůžu říct nic dalšího, ovšem kdo si počká, ten se dočká… (a ne, L. není těhotná :).

Read More

Eric Singer v Praze – byl jsem tam!

Jsem zpět z koncertu, který se odehrál dnes večer v Retru na Vinohradech. Ačkoli jsem si to užil, mám několik neutrálních dojmů z celé akce. Primárně osazenstvo v publiku. Zvláštní skladba lidí, hodně starších lidí s KISS bundami. Odhadem do 500 duší, spíš méně. Kromě kotle a těsné blízkosti podia nikdo netleskal, neječel, nedupal, nehrozil, neskákal. A to je škoda. Protože ať se kapela snažila sebevíc, lidi se nenechali strhnout šlapajícími hitovkami od KISS, Motley Crue, Deep Purple a nakonec Queenů. Takže Singer na bicími neustále koukal okázale na hodinky, předstíral znudění a provokoval jak se dalo. To samé zbytek kapely. Jenže to nefungovalo.

Nevím proč. Lidi byli zkrátka strnulí, pili pivo a koukali se. Já stál na galerii nahoře a kromě mě a kolegy nikdo nahoře netleskal do rytmu, ani nehulákal refrény slavných pecek. Zvláštní. Přitom hráli výborně!

Pak není žádné překvapení, že po 90 minutách kapelka prchla, a jediným pozitivem bylo, když Eric oznámil rozdávání autogramů a fotografování po krátké pauze. Čehož málokdo využil, neb se u šatny rázem vytvořila monstrózní fronta. Nu co – viděl jsem podruhé naživo Erica, ověřil si, že nehraje žádné komplikované věci, a že s menší soupravou, než mám já, zahraje asi tak stokrát víc. A tudíž, že se musím ještě hodně učit a cvičit. Celkově to ale bylo fajn.

Read More

Jako za komunistů

Není to tak dávno, co si vybavuju tatíka, kterak na naší Škodě 125L před každou cestou nasazoval stěrače, protože se tehdy kradly. Ta doba už je dávno pryč, já jsem o něco starší, ale jak se zdá, některé věci jen tak ze života nezmizí. Někdo si totiž k mému autu chodí na nákup tohoto nedostatkového zboží. Za poslední měsíc mám už třetí zadní stěrač. Systém BMW je totiž tak jednoduchý, že stírátko je pouze nasazeno středovou osičkou mezi dvě svorky, takže za to stačí jen trošku vzít, ozve se cvaknutí a stírátko vám zůstane v ruce. Super systém, když chcete tu věc nasadit. Bohužel ale také v tom opačném případě.

Při první příležitosti si někdo vzal přímo celé zařízení, včetně ramene. Teď se to omezuje pouze a jenom na stírátko. Nedovedu pochopit, proč se to děje. Že by šlo o nedostatkové zboží? Ve skladu BMW jich určitě mají spoustu.. Že bych špatně parkoval a někomu se to nelíbilo? Pochybuju, to by si vzal třeba i přední nebo mi spíš vypustil kola. Nechápu. Nechápu, proč je někomu líto dát tisícovku za stěrač, a radši ho krade. V okolí stojí celkem 3 jedničkové bavory, všechny starší generace. Asi si dám budíka na třetí ráno a půjdu je omrknout.

Do té doby holt stěrač po zaparkování sundavám. Smutné..

Read More

Test : BMW 730d (2009)

Hned zpočátku je potřeba uvést na pravou míru záležitost kolem šrámu na kufru velké limuzíny. Opravdu tam při předávce nebyl. Dealer se zmýlil a měl za to, že mluvíme o šrámu na pravém předním blatníku. A tak musím teď počkat, jak se celá záležitost vyvine, popř. kolik mě to bude stát. Inu, uvidíme. A teď k autu.

Read More