Ze života

Jízdomat.cz – zážitky a zkušenosti

Předesílám, že v Jízdomatu nejsem nijak aktivní, takže pokud hledáte vysloveně reálné zkušenosti se spolujízdou, nemůžu sloužit. Chci tady jen napsat svoje dojmy s tím, co spolujízdě předchází, totiž domluva se samotnými cestujícími. A že to není vždy jednoduché…

Read More

Raiffeisen bank a její retention policy

Minulý týden jsem se byl rozloučit s Raifkou. Po 12 letech nastal čas, abych přestal platit měsíčně 600+ korun za poplatky (a dvacku dostával zpátky), protože už jsme komplet přešli díky hypotéce ke spořitelně (o jejích kvalitách musím taky napsat).

Přišel jsem na pobočku, sdělil paní svůj požadavek, dal jí občanku a čekal. Za chvilku jsem dostal papír k podpisu, odevzdal platební kartu, obdržel další papír k podpisu a pak paní říká: “To je všechno, ještě něco pro vás můžu udělat?”

Nevím proč jsem si myslel, že někde v jejím systému vybafne hláška, že chci skončit po 12 letech, že by mě třeba měla zadržet nebo se o to alespoň pokusit. Očividně jsem se mýlil. Leč nedalo mi to a zeptal jsem se: “To se ani nezeptáte, proč u vás končím?”

“Ale jistě, hned jak to podepíšete,” odvětila s úsměvem dívčina a vzápětí se zeptala: “A proč u nás tedy končíte?”

Pokračovali jsme v dialogu ještě asi 3 minuty, během nichž málem spráskla ruce, když se dozvěděla, že jsem přešel k ČS, posléze lítostivě komentovala můj odchod s hypotékou a nakonec mi popřála hezký den.

Nevím, asi jsem byl optimista. Čekal jsem, že mě bude přemlouvat, nabídne třeba nějakou slevu na poplatky nebo zkrátka něco, čím by mě chtěla udržet. Nebo že alespoň ukáže zájem, snahu o spokojenost klienta. Leč Raifka očividně nic jako retention policy nemá (na rozdíl od UPC, které se člověka drží zuby nehty i za cenu 80% slev), další ukázka totální ignorace. Anebo nejsem dost zajímavý klient. Těžko říct.

V každém případě mám protichůdne pocity. Mrzí mě, že jsem opustil stále nejlepší e-banking v republice (fialové eKonto, původní eBanka) a pravděpodobně jediný real-time účtující systém. Z pohledu čistě sobeckého, tedy z pohledu klienta, mě rozvázání vztahu s Raikou nemrzí vůbec. Když o mě není zájem, já se vnucovat nebudu.

Read More

Jak jsem začal hubnout

Na podzim se kolem mě v práci strhla mánie s hubnutím. A když už se do toho pustil i můj šéf, tak jsem si řekl, že už bylo obezity dost a je nutno také něco dělat.

Read More

Sting: Back to bass – 100% zážitek

Nejsem natolik muzikálně vzdělán, abych mohl erudovaně hodnotit včerejší vystoupení Stinga v Praze. Nicméně jsem stále schopen popsat vlastní zážitek tak, aby všem bylo jasné, o jak skvělou událost šlo :).

Předesílám, že Stinga neposlouchám a na koncert jsem šel výhradně kvůli jeho bubeníkovi. Vinnie Colaiuta patří do mojí top čtyřky naprostých “bláznů”, jejichž schopnosti za soupravou spadají do sféry totálního sci-fi (zbývající jsou Simon Phillips, Dennis Chambers a Eric Singer; i když ten hraje “obyč” věci, ale přesto mě velmi baví). Tak jaké to bylo?

Koncert začal ve 20:20 a se všemi přídavky skončil ve 22:20 h. Dvě hodiny byly našlapány povětšinou hitovkami ze Stingovy kariéry (ať už sólové nebo s The Police). Drtivou část písniček jsem znal z rádia, některé pro mě byly nové, ale celkový dojem byl brilantní.

Stingovi bych rozhodně nehádal 60 let a musím smeknout před jeho schopností uzpívat dvě hodiny s totální čistotou a stoprocentním nasazením. Nikde neubíral a většinu skladeb dal tak, jak je člověk zvyklý z originálních nahrávek (tedy aspoň z toho, co jsem znal). Klobouk dolů.

Prakticky každá píseň byla uvedena nějakým příběhem a jsem rád za dvě věci. Jednak bylo Stingovi krásně rozumět a byl příjemně vtipný, a druhak jsem ocenil, že spousta lidí v sále byla natolik jazykově vybavena, že se dostavoval smích na správném místě, a navíc publikum reagovalo na narážky a otázky.

Celá kapela šlapala neuvěřitelně a jak kdysi někdo prohlásil – sedělo to jako prdel na hrnci. Kytary, housle, basa a samozřejmě – bicí. Vinnie nezklamal a jako obvykle hrál v keckách, teplácích a tílku. A hrál naprosto božsky!

Díky tomu, že jsem si půjčil od kolegy dalekohled, jsem měl všechny jak na talíři, ačkoli jsem seděl na balkoně. Vinnie se svým tradičním držením paliček a schopností dát levačkou neuvěřitelnou “mrdu” nezklamal, a předvedl všechny známé triky. Během hry si posouval brýle na nose, v jednom songu se snažil nejdřív jednou rukou, posléze už oběma otevřít flašku s pitím, zatímco hrál jen nohama. V dalším si hrál přehazováním akcentů na virblu mezi levačkou a pravačkou, a přitom si utahoval ride a hajtku. A nechybělo ani minisólíčko s dvoušlapkou, přechody, vyhrávky – všechno tam bylo.

Mohl bych říct, že jsem na něj koukal prakticky bez dechu a nejsilnější zážitek mám asi z jeho stopek na virbl a neuvěřitelné práce s dynamikou. Přecházet z našláplých refrénů, které duněly sálem, do tichounké práce s hajtkou a ráfkem, to vše během jedné doby – nechápu. Byl jsem u vytržení.

U prvního přídavku začaly vazbit odposlechy, což vyvrcholilo prakticky v akustickou hru, neb zvukaři stáhli všechno na minimum. Nikomu to ale nevadilo, protože velká část lidí už stála mezi sedačkami a tancovala do rytmu, dav narhnutý u podia nevyjímaje.

Závěr patřil jen Stingovi, který dal jen sám s kytarou Message in a bottle a tím se s námi rozloučil.

Odcházel jsem naprosto spokojen a nadšen. Sting byl skvělý, kapela taky, ale Vinnie, Vinnie byl prostě nejvíc. Skoro přemýšlím, že bych na Stinga zašel ještě jednou do O2 arény, kde má hrát v červnu. Kdy jindy uvidím Vinnieho naživo, že…

Read More

Retročlánek: Lední revue

A poslední retro – z roku 2006 (ještě s Focusem RS). Slibuju, že Web Archiv už nechám na pokoji :).

V pátek bylo tak nějak normální počasí. Naše cesta s L. do Karlových Varů tedy nevypadala na nic mimořádného a varovné předpovědi počasí jsem bral s ohledem na modrou oblohu s rezervou. Ale když nás na odchodu z práce zastihlo sněžení, říkal jsem si, že těch 120 kilometrů bude radostná selanka. Po propletení barrandovským bludištěm a napojení se na karlovarskou silnici bylo vše v pořádku. Pár lidí zcela zbytečně svítilo mlhovkami, ale to není nic, co by mě vyvedlo z rovnováhy. Ale po 35 kilometrech se situace začala zhoršovat.

Read More