Archives

Kniha: John Grisham – Případ Pelikán

Kdysi jsem viděl film s Julií Roberts a Denzelem Washingtonem, který se jmenoval stejně jako kniha. Takže jsem se do čtení moc nehnal. Chyba, kniha je 100x lepší než film.

Jsou zavražděni dva soudci Nejvyššího soudu. Rozjíždí se vyšetřování, do které je zapletena FBI, CIA a pár dalších institucí. Do příběhu vstupuje profesor práv Callahan a jeho studentka (a milenka) Darby Shawová. Darby je obdařena jasnou inteligencí a během chvilky si zahraje na detektiva a načrtne teorii, která odhaluje spiknutí, které k vraždám vedlo, a které sahá až do Bílého domu. Sepsanou teorii předá Callahanovi, který se shodou náhod kamarádí s někým v FBI, odkud zpráva putuje až do Bílého domu. Krátce na to Callahan umírá při výbuchu auta a jen shodou okolností s ním zrovna Shawová nebyla. Skutečnost, že je stále naživu a její zpráva stále existuje, roztáčí kolotoč, v němž figuruje tajemný miliardář, Bílý dům, CIA, FBI a posléze také jeden agilní novinář. Začíná klasický příběh jeden, resp. dva proti všem.

Nemám rád knihy, kde jeden hrdina zachraňuje levačkou civilizaci, zatímco pravačkou ohmatává ladné vnady krásných žen, které se mu samy hrnou do postele. Tedy – takové knihy mám rád, ale pouze v případě, kdy se autor a příběh neberou vážně. Například jako knihy a filmy o 007.

Případ Pelikán je ale trochu jiný. Nakolik se tváří jako akční thriller, zase tak akční není. Jasně, Darby se začne schovávat, honí ji parta zabijáků, ale veskrze příběh staví na faktech, úskocích a taktice, nikoli na zběsilé akci. Navíc z příběhu čiší jakási umírněnost, nikdo tu neoplývá superschopnostmi, při troše dobré vůle by se všechno mohlo stát. Komukoliv.

Grisham i tady ukazuje svoje mistrovské vyprávěčské vlohy. Kniha má spád, všechno navazuje, nejsou hluchá místa a čtenář je držen v napětí. Oproti předchozím knihám se tu tolik nezabývá judikaturou, právními termíny, dlouhými dialogy či právními úskalími. Na jedné straně je prchající Darby, spolu s ní spolupracující novinář Grantham, na straně druhé potom Bílý dům a padouchové. Karty jsou rozdány naprosto jasně a celá kniha spěje příjemně vrstvenými nitkami k velkému finále. Oproti očekávání se nestrhne megapřestřelka, ani zběsilá honička přes město s výbuchy, ale stane se to, co čekáte, a překvapivě i tak, jak čekáte.

Bál jsem se, že kniha bude končit nějakým trapným a klišéovitým melodramatem, akcí nebo dramatem. Zbytečně.

Za doposud přečtené Grishamy je tenhle “nejjednodušší” a nejpřímější. A taky dle mě nejlepší.

Hodnocení – 95 %.

No comments