Archives

Kniha: Mariusz Szczygieł – Gottland

Kamarád mi půjčil tuhle knihu před dlouhou dobou a já se k ní pořád nemohl dostat. Až včera jsem na ni znovu narazil a ponořil se do čtení. Kniha není dlouhá, takže po 4 hodinách už o ní můžu něco napsat.

Přiznám se, že coby čtenáři primárně beletrie a klasických příběhů, pro mě bude popis Gottlandu obtížný. V knize sice také běží příběh, resp. příběhů několik, ale kniha s sebou zároveň nese celou řadu informací a především neuvěřitelně zřetelných signálů o tom, jak to v České republice (a dříve Československu) vlastně funguje. Mentalita, přemýšlení a především život jako takový. Líčené příběhy jsou totiž založeny na reálných událostech, nebo tomu alespoň musím věřit, protože autor hodně času tráví ve 20. století a za dob komunismu.

V knize se dočteme příběhy Tomáš Bati (a posléze jeho bratra Jana), Lídy Baarové, Jana Procházky, Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové, Karla Gotta, Jaroslavy Moserové a dalších. Pokud vám některá jména nic neříkají, nevadí.

Pozor – nejde čistě o životopisné příběhy! Szczygiel sice ve stručnosti vypráví životní osudy, ale primárně se zaobírá vztahem osob vůči společnosti a historickému klimatu. Zní to hrozně, ale ve skutečnosti jde o nesmírně poutavé a výživné čtení, které v člověku vyvolá řadu otázek, okamžiků k zamyšlení a především k sebereflexi.

Pokud máte dojem, že poslední věta zní ještě hůře a tuhle knihu číst nebudete, ještě chvíli vydržte. Kniha sice vypráví příběhy, ale jako celek je především vyprávěním o Českém národu a o lidech. Autor nijak a nikdy v knize nekritizuje, nehodnotí, nepolemizuje, pouze konstatuje fakta a reálie. A tak zatímco vás vede mezi skutky a historickými událostmi v životech jednotlivých postav, vede vás zároveň k pohledu z druhé strany. Z pohledu, který není zatížen místními podmínkami, povahou, národními rysy a další “deformací”.

Jde o naprosto fascinující čtení, z větší části smutné a strašidelné, do jisté míry i naprosto deprimující. Komunisti, státní bezpečnost, moc, omezení, cenzura, to vše protnuté životy jmenovaných osob a především jejich okolím a obecně jeho vnímáním. Dostane se i na české Švejkovství, touze přežít, přizpůsobit se, nedělat potíže a hlavně nevyčnívat. O touze žít si pohodlně, mít všeho tak akorát a především se nestresovat.

Kniha prochází celým minulým stoletím a během toho časového úseku člověku dojde, že to, co vidí denně ve zprávách, to, jak se k sobě lidi chovají, a také to, proč kolem sebe vidí věci, které vidí, je v nás zakořeněno už od pradávna. Od dob, kdy vyhynuli hrdinové, ideály, vzory a také optimismus.

Co jsem knihu dočetl, tak sedím a přemýšlím. To už se mi dlouho nestalo.

Hodnocení – 100 %.

No comments