Archives

Retročlánek: Další volno? Jděte s tím do háje!

Retročlánek, opět překlad od Jeremyho, co u mě vyšel 21. 12. 2007.

Když na nás čekají ty svátky, neuškodí další, tentokráte tématický článek od JC-ho. Užijte si ho. Patří k mým oblíbeným :).

Spousta lidí prý má problém dostat se zpět do pracovního tempa. A spousta z nich navrhuje, aby se z 2. ledna udělal státní svátek. Tak alespoň praví nedávný průzkum.

Zarážejí mě tu rovnou dvě věci. Tedy zaprvé, že se vůbec někdo obtěžuje dělat podobný průzkum. A za druhé nechápu, jak někdo může považovat vánoční volno za příliš krátké.

Já si vzal dovolenou na 10 dní a už první den, v jedenáct dopoledne, jsem měl vypito 14 šálků kávy, přečteny veškeré noviny, a to včetně Guardianu, a pak .. pak co?

Kolem oběda jsem byl tak znuděný, že jsem se rozhodl pověsit několik obrazů. Tak jsem našel doma kladivo, načež o chvíli později dorazil dělník, který opravil všechny zdi, které jsem během téhle činnosti zničil. Pak jsem pustil do opravy elektrických vrat, které pracují pouze za úplňku. Tak jsem se k nim vydal se šroubovákem a později dorazil chlapík, který je zase dal celé dohromady.

Už už jsem se málem pustil do Agy (velmi lukrativní kuchyňský spotřebič – pozn. KFL), která vypověděla před Štědrým dnem, když mě moje žena chytla za ucho, odtáhla stranou a vysvětlila mi, že zedníci nebo elektrikáři běžně netráví svůj volný čas psaním, čili novináři a spisovatelé by prozměnu neměli během dovolené stavět či bourat. Prý je to drahé. A nebezpečné. To řekla.

Má pravdu. V jídelně máme takový ten typ lustru, který má promítat hvězdy na stůl. Nikdy mi nedošlo, že jedno ze světel nesedí přesně a tudíž většina hvězd není zřetelně vidět. Jenže když je člověk znuděný, je tohle přesně ta věc, která mu leze na nervy. A tak jsem si koupil lepící pásku a můj život měl náhle smysl. Měl jsem co dělat.

Naštěstí do mého snažení vstoupily Vánoce, čili jsem nestihl zničit více vybavení. Jenže pak byly zase pryč a já zjistil, že se dívám na svět špatným párem brýlí. Každé ráno se zdála postel a slastný spánek příliš daleko.

Díky svým nekonečným výletům do kuchyně jsem do podlahy vyryl cestičku. Chodil jsem tam doufaje, že jsem v lednici během svých 4000 předchozích nahlédnutí přehlédl talíř plný párků či klobásek. A pak, bez zjevného důvodu, jsem se rozhodl koupit si stoličku pod nohy.

Naložil jsem celou rodinu a vzal ji do typického krámku se zbytečnostmi, kde je odér vonných tyčinek tak intenzivní, že z toho začnete šilhat. I přesto, že se moje děti válely po podlaze s dávivými zvuky, strávil jsem tam nekonečně dlouhé hodiny, abych nakonec vybral stoličku, která byla příliš malá a navíc ve špatné barvě. To proto, abych pak mohl trávit další hodiny tím, že ji budu vracet.

Další den, stále nasáklý vůní krámku, jsem se rozhodl, že nutně potřebuji nesprávný starožitný kabinet. Ale po mém výstupu se stoličkou řekla moje žena ne. Čili nadešel čas na to, abych si vymyslel nějakou nemoc. To je totiž nejlepší nápad, když jste ve slepé uličce a navíc, naprosto všechno, a to včetně oparu, je lepší než nuda.

Já vím, není jednoduché vymyslet si pohlavní chorobu na přání, ale s trochou snahy si můžete vyvolat rýmu, která s dávkou štěstí přejde v pořádnou chřipku. A když už ležíte v posteli, a koukáte na Judy Finneganovou v Santově obleku, je to stále lepší, než finální stádium rakoviny, resp. nudy.

Nuda je strašná. Nuda je věc, která vás nutí volat lidem, s kterými jste nemluvili 18 let, abyste si v půlce hovoru uvědomili, proč jste jim nezavolali tak dlouho. Nuda znamená, že budete číst nejen katalogy zásilkových služeb, ale zároveň i reklamy, které jsou vloženy uvnitř. Nuda nutí půlku vašeho mozku, abyste si vzali brokovnici a šli se vyřádit do místního Tesca. A všichni víme, kam tohle vede. Navíc – nuda znamená, že třeba začnete hrát golf.

Den před Vánoci jsem ve vlaku seděl vedle chlapíka, který, jakmile jsme vyjeli z Paddingtonu, volal své ženě, aby jí řekl, že už je v důchodu a odteď se bude věnovat jen sám sobě. Snažil se znít šťastně, ale v očích měl nepřítomný a dost smutný pohled. Stráví doma asi tak dva měsíce, během nichž zničí svůj dům, pozabíjí všechno živé na zahradě, a pak přijme nabídku vyrazit někam do pryč. Jeho život skončí, zatímco on pořád bude dýchat. Škoda, vypadal sympaticky.

A co třeba rybaření? Vidíte ty týpky sedět na břehu kanálu v dešti a říkáte si: "Jak moc znuděný musí být doma, že dělá tohle?"

Mám podezření, že ani moc ne. Po týdnu jsem byl ve stavu akutního vřískání, a navíc jsem si nemohl uvařit žádné párky, které bych pak mohl dát do ledničky. Když se totiž žena nedívala, snažil jsem se opravit Agu. A ta věc se rozpadla.

Jasně, mohl jsem to nejspíš opravit, jenže zasáhl klasický paradox – když nemáte co dělat, vůbec nic nestíháte. Napsal jsem dopis a doteď jsem neměl čas vložit ho do obálky. Nezapomeňte taky, že jsem minulé úterý strávil 8 hodin na záchodě. No co, je to hobby jako každé jiné.

Britové pracují déle a více, než kdokoli jiný v Evropě. Vážní lidé v televizi nám říkají, že zátěž může způsobit stres a srdeční choroby. Možná mají pravdu, ale věřte, že nicnedělání vás zabije zcela spolehlivě.

Originální článek: nenašel jsem :(
Datum vydání: 7. ledna 2001
Komentář: Pokud vám to nepřijde vtipné, je to vinou překladu :).

No comments