Archives

Retročlánek: Nejhorší turisti jsou Ivani

A další retročlánek vytažený z hlubin Web Archivu. U mě vyšel 1. 12. 2007.

Další ze série nepovolených překladů od Jeremyho Clarksona. Od prvního článku uběhla nějaká doba a protože zrovna teď nemám do čeho píchnout, tady je…

Nedávný průzkum odhalil, že nejvíce nenáviděnými turisty světa jsou Britové. Abych byl upřímný, nechápu proč.

Je jasné, že skupinka nalitých elektrikářů z Rochdale trávících čas na Ibize může být hlučná, stejně tak jako že čas od času můžou zvracet na veřejné záhony, ale my, a tím míním sebe a vás, jsme v pohodě. V našich pronajatých vilách v Provence jsme přece úplně v pořádku. Jíme místní sýr. Pijeme místní víno. A každé ráno říkáme pošťákovi "bonsoir". Jsme zkrátka zlatí.

Pak jsou tu Němci, nejhorší nocležníci světa. Hlavně proto, že když někde jsou, obvykle nezbývá žádná postel pro vás. Od doby, kdy v 60. letech začaly klasické zájezdy, víme, že hotelové bary a bufety budou plné řvoucích německých skupinek.

Jenže už to neplatí. Zrovna jsem se vrátil z Dubaje, kde jsem trávil pár chvil ve Wild Wad, olbřímím vodním parku, kde sedíte na gumové duši z traktoru a necháváte se z ní zkopnout 101 a více způsoby, které by vás nikdy v životě nenapadly.

Jak si dovedete představit, na všechno byly hrozivé fronty. Ale to je OK. Jsme trpěliví, umíme počkat. Jsme Britové. A to znamená, že jsme nejlepší čekači ve frontách.

Ale kdepak, nejsme. Čekáme deset minut na autobus číslo 27 a myslíme si, že víme o čekání všechno. Věřte mi, že ve srovnání s Rusy ale nevíme vůbec nic. Rusové strávili čekáním ve frontách na chleba posledních 70 let a znají naprosto každý trik, jak se dostat kupředu. Čas od času mrknu anebo se skloním dolů, abych něco řekl ratolesti, a v tu chvíli se přede mnou zjeví chlap jako hora.

A v tu chvíli se mi fakt nechce diskrétně zakašlat anebo mu poklepat na rameno. Zvlášť když to rameno obsahuje tématické tetování. Například nemluvně trhané vejpůl dvěma buldozery. Anebo bodák v koleni. Anebo něco podobného.

Nebudeme si nic nalhávat. Tihle týpci byli v Dubaji. Denně nejspíš utráceli 1.000 liber za hotel. Měli kamery, před kterými bledli Japonci závistí a satelitní telefony, kterými mohli řídit vesmírnou stanici. Věřte, že na tyhle věci si nevyděláte psaním básniček. Tihle chlápci patřili k mafii, což znamená, že byli bývalí členové KGB nebo Spetznaz.

Minulý rok jsem slyšel o ruském turistovi, který trávil čas na jihu Francie. Stejně jako ostatní, i jeho zaujala jedna z honosných vil na Cote d’Azur, takže zašel na realitním makléřem. "Pardon, monsieur," povídá ten, "mais il n’est pas possible de visiter cette maison parce qu’elle n’est pas a vendre." Zkrátka nebyla na prodej.

Tahle věta našeho milého Rusa trochu vytočila, protože další ráno byl makléř nalezen pohřbený v písku. Koukaly mu jen nohy. A to je celý problém Rusů. My si oblékáme trička s nápisem "No Fear". Oni mají tenhle nápis v očích.
A přesně z toho důvodu jsem se nesmál jejich plaveckému vybavení. Jenže teď jsem doma, takže už vám můžu říct, že jejich plavky byly k popukání. Podobné těm normálním od Speedo, jen mnohem těsnější.

Pořád ale byli Rusové oblečení lépe než jejich ženy. Normálně si tanga a bikiny oblékají metrosexuálové anebo hubené holky. V Rusku je ovšem oblékají i ženy, které buďto váží 8 tun anebo jim je alespoň 80 let.

Kdysi mi někdo říkal, že nejkrásnější ženy jsou z Ruska. Jenže ty jsou nejspíš všechny na Internetu, protože v Dubai jsem nenašel ani jednu.

Tedy, až na výjimku. Začnu s jejími ňadry. Nedá se říct, že by byla mohutná. To slovo nemá totiž v pozemském slova smyslu správné měřítko. Když její přítel, který měl tetování dvou žraloků pojídajících chlapíkovo oko z jeho dlaně, tahle prsa na klinice objednával, nejspíš se nechal zlákat kategorií "masivní". Jenže pak si ještě nechal přidat. Takže teď má jeho holka poprsí, které lékařské prostředí popisuje jako: "Ježíši kriste, blíží se to k nám!"

Prsa byla tak velká, že oblast pod nimi měla vlastní mikroklima. Jenže tohle nebyla ta první věc, které jsem si na dívce všiml. Tou totiž byly její rty. Věc tak plná kolagenu, že vypadala jako orangutan. A pod nimi nukleární hlavice R101 v životní velikosti. Strávil jsem tolik času jejím očumováním, že když jsem se otočil zpátky, zjevila přede mnou ve frontě půlka Ukrajiny.

Nakonec jsem se i na atrakci dostal. Byla to takový ten kanál, v kterém bouří vlny s takovou intenzitou, že to s vámi hází ze strany na stranu. Byla to sranda do chvíle, než jsem vrazil do ženské, která jedla za život tolik pizzy, že začala jako pizza vypadat.

Buď to, anebo strávila loňskou dovolenou v Černobylu. Každá vlna z ní sloupla obrovský kus kůže.

A další věc, co je na Rusech zvláštní. Nesnaží se usmívat anebo tvářit příjemně. Dokonce i Němci čas od času přijdou a omluví se za věci, které jejich země prováděla za války. Rusové naopak vypadají, že válku pořád vedou.

Originální článek: http://www.timesonline.co.uk/tol/comment/article811308.ece
Datum vydání: 12. 1. 2003
Komentář: Některé věci nejsou přeloženy doslovně, ale snad to dává smysl :).

No comments